Proč po školení nikdo nic neumí, i když všichni kývali

Zeptejte se někoho, jestli ví, jak funguje zip. Skoro každý řekne, že ano. Pak ho požádejte, ať to popíše krok za krokem, a sebejistota spadne. Psychologové Leonid Rozenblit a Frank Keil tomu v roce 2002 dali jméno iluze hloubky porozumění. Máme pocit, že věcem rozumíme líp, než jim doopravdy rozumíme.

Firemní školení na tuhle iluzi naráží denně. Kurz je dokončený, test dopadl dobře, a za tři týdny v reálné situaci nikdo neví, co dělat. Pomáhá jednoduchý rámec o čtyřech fázích: řekni, ukaž, nech zkusit, dej zpětnou vazbu.

Čtyři fáze

• Řekni. Vysvětlete, o co jde a proč to má člověk umět. Tady většina firemních kurzů začíná a bohužel i končí.
• Ukaž. Ukažte, jak to vypadá, když to dělá někdo zkušený. Stačí nahrávka obrazovky nebo krátké video s kolegou natočené na mobil.
• Nech zkusit. Nechte člověka rozhodnout se sám tam, kde chyba nic nestojí. Tady se iluze porozumění láme.
• Dej zpětnou vazbu. Řekněte mu, co se stalo, proč a co příště jinak. Procento z testu zpětná vazba není.

Fáze se neprojdou jednou. Opakují se s odstupem a pokaždé na náročnější situaci. Myšlenka je stará, už Malcolm Knowles, jeden ze zakladatelů teorie vzdělávání dospělých, tvrdil, že dospělí se učí děláním.

Poznáte kurz, který skončil u první fáze

• Končí testem s výběrem ze čtyř možností a nic za ním není.
• Je to převedená prezentace, obrazovka s nadpisem a odrážkami.
• Po dokončení nikdo nic nedělá jinak a nikdo to nekontroluje.

Jako evidence povinné látky takový kurz poslouží. Změnu chování od něj ale nečekejte.

Když rozpočet nestačí na všechno

Hlavní pravidlo zní: nikdy neškrtejte třetí a čtvrtou fázi obě najednou. Bez nich zbyde prezentace s testem. Často je navíc nejlepší dát vysvětlení a ukázku do e‑learningu a zkoušení se zpětnou vazbou nechat na pracovišti s vedoucím.

• Místo plné simulace napište tři dobré rozhodovací situace.
• Zpětnou vazbu napište ke každé volbě jednou, ale pořádně.
• Část výkladu přesuňte do textu ke stažení.